Máme za sebou více jak měsíc ve Středoafrické republice. V sobotu za námi měl z Keni dorazit náš mentor Severin, který má mnohaleté zkušenosti s open-source mapováním v rozvojových zemích. Čekali jsme na něj s velkou nadějí, že poposune naši práci i celý projekt o pořádný kus dál. Bohužel byl ale v Nairobi přepaden a okraden, strávil chvíli v nemocnici a brzy bude repatriován domů do Francie. Osm stehů na hlavě mu ovšem energie neubralo, chce za námi dorazit co nejdříve.
Doufáme, že příjezd Severina na nás bude mít stejný efekt, jako když nám pravidelně kolem půl páté odpoledne hučení ledničky oznámí, že elektřina je zpět. Rychle vyskočit, nastartovat větrák, připojit počítače, odpovědět na emaily a nahrát do OpenStreetMap tisíce čar, čtverců a obdélníků (=silnic a budov), které jsme přes den zmapovali. Za těch pár týdnů se z nás stali opravdoví počítačoví maniaci – trávíme dny koukáním do monitorů, možná ještě o něco víc než doma v Evropě.
Od klikání myší si tu odpočineme, když vyrážíme na sektání s humanitárními i jinými organizacemi. Podařilo se nám najít mnoho opravdu zajímavých a slibných partnerů. Zástupkyně úřadu OSN pro koordinaci humanitární pomoci (OCHA) s námi práci pravidelně diskutuje, navrhuje možnosti pro dlouhodobou udržitelnost projektu i poskytuje kontakty na další partnery. Ministerstvo vod a lesů poskytlo svoje data a společně s USAID mají zájem o školení v našich mapovacích programech, které jsou zdarma.
Zástupci místních neziskových organizací mají zájem o náš projekt. Ne všichni mají sice potřebné technické vybavení (aspoň jeden počítač a schopnost s ním pracovat), ale někteří z nich jsou opravdu schopní, motivovaní a chtějí s námi mapovat! Spolupráce s místními bude klíčová pro urdžitelnost projektu. Lidé z mezinárodních organizací tu nezůstávají příliš dlouho a vrací se domů. Zato místní jsou tu navždycky, je to jejich země a musí to být oni, kdo ji budou rozvíjet
Velký zájem projevila i Univerzita Bangui (jediná v zemi), jen musíme poslat oficiální žádost na děkanát a školení pro studenty geografie se může začít rýsovat. Od ministerstva zdravotnictví jsme získali seznamy středoafrických nemocnic, klinik, lékáren a drobných a ještě drobnějších zdravotnických zařízení. Začali jsme navštěvovat nemocnice s cílem získat o nich podrobné informace a oba ředitelé, které se nám zatím podařilo uhnat, byli z projektu nadšení, vzali si od nás podrobné dotazníky na vyplnění a projevili zájem o využívání připravované databáze. Informace o kontaktech, počtu lůžek a personálu i další detaily vložíme do online-databáze Sahana (včetně pozice na mapě), která bude přístupná všem.
Práce v Africe (nebo všude?) se neobejde bez zádrhelů. Stále čekáme na motorky i řidičské průkazy, na velkou krabici s tiskárnou a dalším vybavením, která se zasekla někde na celnici. Čekáme na schválení žádostí o mapování a fotografování radnicí – bez oficiálního potvrzení se necítíme úplně bezpečně běhat po Bangui s GPSkami, mapami a zaznamenávat si čísla domů a umístění neziskovek, kostelů a kadeřnictví. Komunikace s hostitelskou organizací není ideální, holky doma bojují s nepříjemným hmyzem a teď Severinova nehoda.
Dnes jsme ale oslavili první den, kdy běžela elektřina celý den. Neuvěřitelné! Každý úspěšně zmapovaný čtverec plný budov či každé setkání s aktivními lidmi nám dodává energii a mapovací mise pokračuje. Zůstaňte naladěni a mezitím můžete mrknout na blogy mých čtyř českých kolegyň (ve sloupečku vpravo).