Protože v Čadu žíje více jak polovina lidí pod hranicí chudoby, čekal jsem, že N‚Djamena bude podobná Bangui, hlavnímu městu Středoafrické republiky. Byl jsem připraven na polorozbité silnice, budovy vysoké maximálně 3 patra a špinavé ulice. N‚Djamena je ale velkoměsto úplně jiných rozměrů. Během posledních několika let se rozvíjí neuvěřitelnou rychlostí a lidé, kteří se sem vrátí po třech letech, město nepoznávají.
Většina silnic ve městě asfaltových, staví se množství nových budov a mnoho starých zase mizí, aby uvolnilo místo novým skvostům. Příkladem můžou být staré kasárny, na jejichž místě je nyní taková menší poušť uprostřed města a kde má vyrůst nové technologické centrum. Méně příjemným příkladem jsou zbourané domy obyčejných lidí. Mezi lety 2008 a 2011 muselo svoje domovy opustit 10 000 lidí a to bez jakékoliv kompenzace.
N‚Djamena nám nabízí relativně slušné zázemí pro naše školení – výpadky elektřiny nás postihly během školení jen párkrát a internet tu je a někdy běží í celkem dobře. Většinou tak nemusíme ukazovat online mapu bez internetu, jako jsme to několikrát dělali na jihu země. V N‚Djameně jsme našli opravdu slibného partnera pro zajištění udržitelnosti projektu a proškolili jsme desítky lidí na různých pozicích.
Naším velkým partnerem je ADIL, Asociace pro rozvoj open-source softwaru (jako třeba Linux). Jde o partu nadšenců, kteří pracují většinou jako učitelé a profesoři a ve volném čase se věnují své asociaci s cílem zprostředkovat lidém v Čadu programy a nástroje, za které nejen že nemusí platit, ale můžou je i přizpůsobit čadským podmínkám. Když jsme je školili, velice rychle vstřebali znalosti o OpenStreetMap, sami zmapovali část N‚Djameny, pomohli nám uspořádat řadu školení a hlavně vystoupili jako pokračovatelé otevřené kartografie v Čadu.
Školení už naštěstí nemusíme dělat v obýváku jako ve Středoafrické repubice (v N‚Djameně stejně bydlíme v hostelu), k dispozici nám je sál Národního centra pro podporu výzkumu. Do projektu jsou tedy aktivně zapojené i čadské autority. Školili jsme tak 30 až 40 lidí najednou, mapovat s OpenStreetMap už nyní umí lidé z různých ministerstev a úřadů, z radnice i Ředitelství topografie a kartografie, profesoři i studenti univerzit a vzdělávacích institutů nebo pracovníci neziskovky SOS Sahel, která hodlá zmapovat svoje aktivity s vlastní GPSkou.
V čem a jak to vlastně školíme? Nejprve představíme možnosti kolaborativní a otevřené kartografie s OpenStreetMap, kdy kdokoliv na světě může během pár minut online mapu upravit a vylepšit a také všechna data využít pro tvorbu vlastních map nebo pro analýzy (např. plánovat stavbu škol ve slumech při porovnání hustoty obyvatel a hustoty škol). Poté vyrazíme do terénu s GPSkami, telefony, dotazníky a vytištěnými částmi mapy a zmapujeme několik objektů. Poté se vrátíme k počítačům, vysvětlíme, jak pracuje náš mapovací program a rovnou zaneseme do mapy objekty, co jsme zmapovali venku. Nakonec ukážeme několik nástrojů pro využití dat OpenStreetMap – jednoduchý tisk vlastních map nebo plánů měst, pro náročnější i stažení dat v různých formátech pro kartografii a analýzy. To vše a ještě něco víc většinou během dvou dnů.
Teploty narůstají výrazně nad 40 stupňů a střídavě nás přepadají drobné nemoci. Konec projektu už je blízko, čeká nás ještě restituce výsledků projektu, jedna mise do terénu a nějaké to školení. Na začátku dubna pokračujeme týdenním evaluačním setkáním a potom hurá domů. Můžete se těšit na dva měsíce plné výstav, přednášek a diskusí. Už se připravujte, z Čadu bude o čem povídat!