Reklama
 
Blog | Filip Rosenkranc

Čad krásný, nebezpečný a pohostinný

 

Po třech týdnech v Čadu vím, že jde o zemi pestrou a plnou protikladů. Vidím mnoho krás, pro které by stálo Čad navštívit, ale i mnoho překážek, které úspěšně turisty odrazují. Každopádně jsem rád, že tu můžu být a zakusit trošku čadské pohostinnosti.

 

Ulice N’Djameny hrají barvami. Ohromily mě krásné koberce vystavené k prodeji před drobnými obchody nebo už zakoupené a rozložené před domy nebo ve stínu pod stromy. Na nich lidé odpočívají, obědvají, odolávají horku nebo i tráví celý den jako třeba hlídač naší organizace. Ke každému takovému místo patří také konvice s vodou k opláchnutí před jídlem či před modlitbou.

Aude během našeho školení v N'Djameně vysvětluje, jak funguje GPSka,

Oblíbeným osvěžením ve čtyřicetistupňových vedrech je sklenička teplého čaje. Sedám do stínu, platím dvě koruny, pomalu usrkávám přeslazený čaj a přemýšlím, kolik cukru se dá rozpustit v tak malé skleničce. Jídlo je potřeba nezanedbávat, protože jak říká čadský kamarád: „Pokud v Čadu nebudeš dobře jíst, tak Čad sní tebe.“ Pokud jste dobrovolník, tak si pizzu nebo kuře za 250 Kč v předražených restauracích moc často nedáte.

Tak jak to zmapujeme?

Příjemnou alternativou jsou drobné místní restaurace, kde si rád za 50 Kč smlsnu na hovězím s omáčkou a chlebem a půllitru ovocného džusu z manga, avokáda, banánů, papayi nebo třeba všeho dohromady. Zdravotní komplikace hrozí vždy a s občasnými dávkami Smecty a troškou toho běhání je potřeba počítat, ale ani to neohrozilo naši práci. Během školení stačí studentům zadat drobný úkol – zmapovat pár domečků – a hurá ven. Ať už je to poprvé či posté, je vždy k nezaplacení usednout na zem v malé restauraci, objednat si to, co obědvá ten pán vedle nebo se snažit komunikovat s číšníkem, který umí francouzsky ještě méně než vy.

Reklama

Mladí studenti a ještě mladší školitelé

Podmínky k životu jsou v Čadu drsné. Písek, který se dostane všude, korupce zasahující do všech sfér života. Teplo ve dne jsme čekali, ale noční „zima“ organismu moc nepřidá. Vody je často málo a někdy zase moc, což vám dosvědčí pozáplavoví uprchlíci v táboře hned vedle N’Djameny. Obyčejní lidé různých etnik i náboženství ale žijí své životy ve své zemi, která pomalu vzkvétá díky jejich neuvěřitelné houževnati a  přizpůzobivosti. Tu pro mě symbolizuje klučina, který jel na kole velkém jako on sám. Dosáhl na řídítka, jednu nohu prostčil na druhou stranu, nastavil správný úhel a šlapal a jel.

Řeka Chari

Na vojáky jsme si už zvykli, přesto ale zastavení a prohlídka vašeho auta i batohů vojákem s kalašnikovem v ruce není zážitek, který byste vyhledávali. Při průjezdu městem, kde probíhala jakási demonstrace, se nám to poštěstilo hned dvakrát. Kluci ale byli milí, dokonce se i usmáli a my jsme po krátkém zdržení pokračovali dál. Bezpečnostní situace v Čadu je poslední roky relativně klidná, přesto ale se sousedy jako Libye, SAR, Súdán nebo Niger a s vlastní krvavou historií je opatrnost na místě. Např. noční cestování se nedoporučuje, pro nás je zakázané.

Malá čadská zahrádka s velkými konvemi

Co mě velmi ohromilo, to je pohostinnost místních lidí. Jen během prvního týdne jsme byl asi pětkrát pozván na různé místní pochoutky a vše završil řidič, který nám v 5 hodin ráno uprostřed temné ulice zastavil a svezl nás na nádraží. Serie pozvání a příjmených okamžiků pokračuje, lidé jsou vždy milí a já jsem rád, že můžu dál poznávat krásy, temné stránky i záhady Čadu.

Na cestě...to jsme v Čadu často

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama